Píšu v pondělí po českých parlamentních volbách. Nebojte, nebudu unavovat bratrským příběhem o sado-maso voličích a jejich stockholmském syndromu. Jen je mi opravdu někdy líto, že nejsem negramotný. | | | Přestože historie rozhodně není učitelkou života, ve smyslu, že bychom snad byli schopni se z ní jakkoliv poučit, stejně jsou knihy o historii oblíbeným žánrem. Snad proto, abychom věděli, z čeho se stejně nepoučíme. Šáhnul jsem nedávno po knize francouzského historika Paula Veyna (1930 – 2020). Jak se náš svět stal křesťanským je název jeho textu. Chtěl jsem ji číst asi proto, že množství egoistů, narcisů a jiných čertovských bytostí se čím dál hlasitěji hlásí ke křesťanským hodnotám, ke kterým ale pravděpodobně podle nich patří i zlodějna, násilí na ženách, sobectví, pýcha a lhaní. Kniha začíná rokem 312, kdy se římský imperátor Konstantin obrátil ke křesťanství. A začal ho do pohanského lidu cpát. Nebyl takový šílenec, aby rovnou pohanské kulty zakázal, ale dělal tento dějinný obrat trpělivě a systematicky. A přesto se všechno ještě mohlo od monoteistického křesťanství odvrátit, a to v roce 364 po smrti Juliána řečeného Apostata. Ten vrátil do Svaté říše římské pohanskou duši. Masy byly pohanské stále, stačilo by jen pár náhod – a křesťanská sekta by skončila v propadlišti dějin. Jiné okolnosti (křesťané to jistě vidí mystičtěji) však zařídily svět mono-božsky. A tak netancujeme nazí v lesích a nelejeme krev z obětovaných zvířat do ohně, ale strašíme se po kuffovsku „teóriou gender“ nebo liberalismem, který to s láskou k bližnímu prostě přehání. |  | | | Králem mojí letošní dovolené je kniha Ulinky Rublack Astronom a čarodějnice. Vlastně se stylem historické literární reportáže dostaneme na začátek 17. století do protestantského Německa. Tady je z čarodějnictví obviněna pětasedmdesátiletá žena a čeká jí věznění, soud, mučení a velmi pravděpodobně upálení. Ta žena je ale matkou jednoho z největších intelektuálů té doby, astronoma, fyzika a astrologa Jana Keplera (1571 – 1630). A ten se pouští do obhajoby staré léčitelky a svobodomyslné osoby. Vůbec jsem netušil, jak moc byli protestanti přísní. Myslel jsem, že inkvizice byla doménou katolíků. A hele – mezi lety 1500 – 1700 jich v Německu následovníci pánů Luthera a Kalvína pomučili a popravili na 40 tisíc. Tak alespoň píše německá historička, opírající se o dobové záznamy. |  | | | Spisovatel Petr Borkovec (1970) je český básník, na Slovensku velmi dobře známý a mezi literárními znalci dobře přijímaný. V roce 2023 byl dokonce porotcem Anasoft litery. Poslední dobou se s píli a chutí věnuje krátkým prozaickým útvarům (viz. Petříček Sellier a Petříček Bellot nebo Sebrat klacek). Soubor Nějaká Cécile a jiné je pokračováním a rozvíjením téhle borko-formy. V krátkých pozorováních sebe prostřednictvím pozorování světa okolo konstruuje Borkovec situace a pocity, které rád domýšlí, blbne s nimi a těší se, jak čtenáře zmate a jako bludička v temném lese ho utancuje k intelektuální bezradnosti. Wernischův učedník se směje hlavně sobě a na tom psaní je vidět, že ho to opravdu baví. |  | | | Když kdysi vydala Mladá fronta (konkrétně v roce 1998) výbor z povídek norského autora Kjella Askildsena Hřebík v třešni, považoval jsem jeho povídky za čtenářskou laskominu. Existenciálno, minimalismus, groteska, nepřátelský svět a člověk, tisknutý do rohu. „Spíš píšu o chaosu, neklidu, který v člověku hnízdí, nebo o hledání klidu.“ Jo a třešnička na dortu – povídka Hřebík v třešni se v tomto souboru a novém překladu jmenuje Hřebík ve višni. Ale to už si skandinavisté nějak vyřeší mezi sebou. |  | | | Na obálce knihy z nakladatelství TakeTakeTake je mimino přisáté k mléčným žlázám matky. Pod názvem Těžké, hezké sepsala Taťána Rubášová svoje zážitky z prvních měsíců a let po narození první dcery. Viděl jsem matky svých dětí v obou těch polohách, které jsou v titulu knihy. Sám jsem se také nacházel na obou pólech – buď jsem dělal dojatě budliky budliky, nebo vztekle držel ve řvoucích ústech uspávací dudlík. Rodičovská dovolená neexistuje! Dítě nemá čudlík off/on. Rodičovství je zároveň oběť i dar. A taky záleží na mnoha a mnoha dalších okolnostech. |  | | |
|
|
|---|
|
Tomáš Weiss, medziknihami.sk |
|
|
|---|
|
|
| | Kozia 611/20, 811 03, Bratislava |
| Tento e-mail sme vám poslali, pretože ste sa prihlásili k odberu newslettru alebo ste u nás nakúpili. Chcete sa odhlásiť? Ak naopak poznáte niekoho, kto by chcel dostávať správy o dobrých knihách, do odberu newslettra sa môže prihlásiť na tomto linku. |
| | |
|
|
|---|
|
|
|
